Když Kosáci poprvé přiletěli do naší oázky, mysleli, že jen posnídají a poletí dál. Nicméně se brzy zjistilo, že jejich snídaně se zabývá myšlenkami Leibnizova perspektivismu od doby, kdy ji jiný kosák vytáhl z hlíny, umožnil jí vidět svět shora a pak ji náhodou upustil právě nad naší zahrádkou. Místo snídaně se tak rozvinula hluboká diskuse o tom, že svět opravdu vypadá z různých úhlů úplně jinak a každý tvor je vlastně jedinečným zrcadlem reality, jehož vnitřní svět ten druhý vnímá jen stěží. Od té doby filozofují pravidelně a Kosáci začali od nás vyžadovat výhradně žížaly sójové, protože učenci se přece nežerou.
